Not only travel: Londýn v lednu

Sobota 13.1.2018

Westminster Abbey

Dosyta jsme se vyspali a vstali kolem 8 hodiny. K snídani nám Evička nabídla čaj a bagetu s marmeládou. Jeli s Oskárkem do města volit, protože bylo zrovna první kolo prezidentských voleb. V Británii jezdí vlaky v sobotu dost omezeně, takže jsme se s nimi svezli nejprve autobusem a potom přestoupili na DLR. To je sice taky vlak, ale jezdí automaticky bez řidiče. S ním jsme dojeli na stanici Bank a potom přestoupili na metro do stanice Waterloo. Dnešním prvním cílem bylo totiž mrknout na Westminster Abbey. Vstupné 22 liber nás opět dostatečně odradilo od něčeho, co jsme zevnitř stejně nechtěli vidět. Pokochali jsme se pohledem zvenku z různých stran a pokračovali dále. Od Westminster Abbey je to coby kamenem dohodil k Buckinghamskému paláci (to je tam, co bydlí královna, kdybyste nevěděli 😁). Prošli jsme kus cesty přes krásný St. James park, kde na nás neustále nalétavali útočící a drzí holubi. Taky je tam plno hus - je docela sranda pozorovat, jak jim lidi házejí drobky, a pak před nimi utíkají, když si husy drze říkají o nášup. Měli jsme v plánu

Sem a tam, sem a tam...

mrknout na výměnu stráží na koních, ale dorazili jsme asi 5 minut po výměně. Další byla až za hodinu a to se nám čekat nechtělo. Popošli jsme tedy přímo k paláci, kde na bráně visela cedulka, že výměny stráží dnes nebudou. No, holt jsme měli štěstí 😊. Chvíli jsme pozorovali pochodující členy královské gardy (nezaměňovat s Yeomen Warders neboli Beefeaters) a pokračovali dál směrem k Trafalgar square. To jsme si prošli, zkusili dohlédnout na sochu admirála Nelsona (ale je moc vysoko), pokochali se fontánkami a nabrali směr Piccadilly Circus. Opět nás potkalo štěstí a náměstí se ani nedalo projít, protože tam zrovna připravovali nějaké natáčení. Je to kousek od Soho a tak jsme se zaskočili mrknout do China Town. Spousta restaurací okolo + náš hlad vyústilo v hledání té správné. To znamená levné a dobré 😊 Kritéria máme většinou pořád stejná:

venkovní vzhled
ceny jídel
jak moc je plno (čím víc lidí, tím pravděpodobně lepší jídlo

Nakonec jsme do jedné restaurace zapadli. Sice tam bylo dost natřískáno, ale usadili nás. Objednali

slint...

jsme si každý jedny nudle na jiný způsob a dvě piva (tsingtao - oo, vzpomínky na Čínu 😊). Jídlo bylo výborné, trefili jsme se. Další cíl byl malý obchůdek s poúžitými knihami Any Amount of Books. Kdo má rád knihy, tak určitě doporučujeme. Je to sice malý obchod, ale naprosto napěchovaný knihami. Dokonce měli akci, že každá kniha ve sklepě stojí pouze jednu libru. To nešlo nevyužít a tak jsme tam chvíli strávili. Anička si sice nevybrala, ale já našel knížku Worms to Catch od Guye Martina. O pár ulic dál jsme narazili na obchod s luxusním pitím. Mrknli jsme dovnitř a
přecházel nás zrak. Tolik lahví drahého alkoholu (ve dvou patrech) na jednom místě jsme asi ještě neviděli. Bohužel, i nejlevnější lahev pro nás byla trochu moc drahá, takže jsme se jen pokochali a pak pokračovali. Anička totiž našla info, že pod mostem Waterloo je book market. To jsme si nemohli nechat ujít a zašli jsme tam. Bylo to super,

Nelsonův sloup na Trafalgar square

kromě knížek (také použitých) se tam dají najít i staré pohledy, různé plakáty nebo třeba gramofonové desky. Po dlouhlém hledání jsem našel Eldest od ChristopheraPaoliniho a Anička si koupila Memoirs of Geisha od Arthura Goldena. Cena byla 8 liber za obě knihy, takže paráda. Posledním dnešním cílem bylo muzeum Tate Modern. Vstupné je zdarma a my byli zvědaví, co je uvnitř. Je to obrovská budova a chvíli jsme zmateně pobíhali sem a tam, než jsme našli nějaký směr. Prošli jsme dvě expozice - celkem zajímavé, ale asi nemáme příliš pochopení pro moderní umění. Chvílemi jsem si říkal, že kdyby tam moje šestiletá dcera vystavila některé své obrázky, možná by se taky chytila 😀. Vymotali jsme se ven a naprosto unavení hledali nějakou kavárnu. Jako napotvoru se nám do cesty žádná nepřipletla a my si konečně sedli až po půl hodině chození. Pak už nás čekala jen cesta domů, tentokrát autobusem. Ondra vařil večeři a bylo to tedy něco - hovězí líčka! To bylo tedy něco, jako dort 👍. Chvíle večerního pokecu a hup do peřin.

Počet kroků za tento den - 19 257.