Poslední den na dovolené

Neděle 1.10.2017

Návrat do reality

Dnes jsme si přispali a do města vyrazili až v 11 hodin. Počasí jako by odráželo naši náladu - bylo smutné a deštivé. Dnešek byl totiž náš poslední den dovolené a večer nám odlétalo letadlo. Dali jsme si tedy poslední procházku v okolí našeho ubytování a vyrazili neprobádaným směrem. V jedné zapadlé uličce se objevila sympaticky vyhlížející Ricky's restaurant, tak jsme se vděčně posadili (zrovna se rozpršelo) a objednali si oběd. Jídlo bylo výborné a dokonce měli i kávu. Vyzkoušeli jsme latté a cappuccino, oboje kupodivu opravdu dobré. Po obědě jsme se chvíli bezcílně toulali městem, až jsme narazili na velmi lokálně vyhlížející obchod. Uvnitř měli velmi zajímavé věci, jako například červy v krabičce, rozemleté krevety nebo sušené části ryb. Konečně se daly nakoupit nějaké dárky. Moc místa v krosnách sice většinou nemáme, ale nějaká ta maličkost se vejde vždycky. Pro rodičovstvo jsme nakoupili lokální, podivně vonící mýdla. Do práce padla volba na durianové bonbóny s autentickým odérem i chutí. Pro jistotu jsme vzali ještě kokosové, aby to pak bylo čím zajíst 😀. Cestou zpátky jsme se ještě stavili na masňáckou svačinu do Burger Kinga, abychom připravili žaludek na domácí stravu. V Thara House už jsme jen pobalili věci a naskočili do objednaného sdíleného mikrobusu na letiště. V Thajsku právě probíhaly oslavy výročí úmrtí jejich milovaného krále, takže Bangkok byl totálně zacpaný. Na letiště jsme to nicméně stihli včas a dokonce zbylo pár minut na rychlý hamburger v letištním Burger Kingovi 😀 Na oba lety zpět se nám podařilo urvat exit a letěli jsme opět s Quatar airlines, takže pohoda. Po příletu do Doha jsme zjistili, že výlet do města v noci není možný (přes den to pořádají přímo Quatar airlines), takže jsme si zabrali spací sedadlo a pár hodin se snažili spát. Další let byl totiž až za 8 hodin. Tak nějak nám to uběhlo, ráno jsme si dali snídani v jedné z letištních restaurací (tu nejlevnější, protože Doha je, podobně jako Dubaj, drahá jako prase) a vypravili se na check-in. Let byl celkem v pohodě. V součtu jsem za všechny 4 lety s Quatar airlines viděl komplet sérii Rychle a sběsile, Král Artuš, Piráti z Karibiku - Salazarova pomsta a Hvězdné války IV.  Bylo to poprvé, kdy mi let ani moc nevadil a necítil jsem se jako po několikahodinovém programu v pračce. Dorazili jsme Praha nás přivítala 13 stupni, zataženou oblohou a deštěm. Z letadla jsem vylezl v kraťasech, žabkách a klobouku, takže celkem šok 😀. No, potom už nás čekala jen cesta na Hlavák, do Pardubic a MHDčkem domů. Upadli jsme do komatu a spali 16 hodin, takže další den v práci stál za to.

A to je konec naší krásné low-cost cesty po jihovýchodní Asii....

PS. - pokud někdo o podobné cestě uvažujete, klidně dejte vědět, podělíme se o rady a zkušenosti 😀

Čas udělat pápá....

Malajsie - Kuala Lumpur, díl druhý / Na druhý skok do Bangkoku

Sobota 30.9.2017

Tour de KL + zpátky do Bangkoku

Majestátní Clock tower

Mešita Jamek

Dnešek byl nás poslední společný s Jíťou a Honzou, takže plán byl projít se po Kuala Lumpur, dát si společné jídlo a pak jet na letiště. Sraz jsme si dali v 9:15 před Birdnestem. S Aničkou jsme se sbalili a šli si dát snídani (v ceně) na terasu. Byl to toast s marmeládou, ovoce a čaj nebo kafe. Potom jsme si všichni společně hodili batohy k recepci (v Guest housech je to v pohodě, většinou jsou na to zvyklí a nemají s tím problém) a vydali se znova do víru KL. Jíťa s Honzou nám dělali průvodce, protože sami už si město procourali. Jako první zajímavost nám ukázali Lebuh Pasar Clock Tower. Nejdřív jsem si myslel, že jde o vtip, ale evidentně to mysleli vážně. Ten Clock Tower měl asi 4 metry na výšku, taková bouda pro psa 😀. Každopádně to bylo zajímavé, to je fakt. Pokračovali jsme dále, k nejstarší mešitě v Kuala Lumpur, mešitě Jamek. Z mostu před mešitou to vypadá jako loď, protože je umístěna na soutoku dvou řek. Byla postavena v roce 1909 a otevřena Sultánem Selangorem 23. prosince 1909. Jedná se prý o jednu z nejkrásnějších mešit v Malajsii vůbec.

Palác Sultan Abdul Samad

Když jsme procházeli okolo, zrovna probíhala údržba vodního koryta a vodotrysků, takže jsme bohužel neměli příležitost vidět Jamek a okolí v plné kráse, ale i tak to stálo za to. Postupně jsme došli až na náměstí Merdeka. Tady byla v roce 1957 vyvěšena poprvé malajská vlajka jako symbol založení samostatné Malajsie. Vlajka visí na 95 metrů vysokém stožáru, jedním z nejvyšších na světě. V těsné blízkosti náměstí se nacházejí dvě další památky Kuala Lumpur. První je palác Sultan Abdul Samad, který sloužil v roce 1898 jako sídlo Salangorské vlády. V roce 2007 byla tato budova uvedena na seznam kulturního dědictví UNESCO. Druhá je St. Mary Cathedral, neboli katedrála svaté Panny Marie. Byla postavena v roce 1894 poté, co bylo rozhodnuto, že původní dřevěný kostel z roku 1887 již nedostačuje svému účelu. Můj poznatek je ten, že se to sice jmenuje katedrála, ale není to větší, než kterýkoli náš normální kostel. Nicméně je fajn vidět "kostel" mezi všemi těmi mešitami.

Katedrála Panny Marie

Když jsme se dosyta vynadívali na historické budovy, zamířili jsme zpět do China Town, konkrétně do obří tržnice/nákupáku Central Market. Těžko to popsat, ale je to opravdu něco mezi luxusním nákupním centrem a vietnamskou tržnicí. Dá se tu sehnat všechno možné i nemožné, my hledali celkem obyčejné pohledy. Byli jsme totiž líní a za celou dobu jsme nekoupili ani jeden pohled. Nastal tedy panický záchvat, že musíme na 100% něco poslat, takže cíl byl jasný. Pohledů byla všude hromada, nebyl tedy problém jich pár vybrat a nakoupit známky. Prošli jsme ještě kus obchoďáku a vyšli do druhého patra na oběd. Náhodně jsme vybrali "restauraci" a zapadli ke stolu. Docela mi to tam připomínalo jídelní koutky v našich velkých nákupních centrech. Při objednávání pití jsme paní požádali o propisku. Nevypadala, že chápe, co chceme, tak jsme si ji vzali z pultu a sledovali reakci. Vypadala, že jí to nevadí. U jídla jsme napsali hromadu pohledů a po obědě sešli dolů a hledali východ. Narazili jsme na budku s informacemi, tak jsme se rovnou zeptali, kde je schránka - prý venku. Před východem stála červená věc, která vypadala jako odpaďák, ale doufali jsme, že je to opravdu schránka. Dokonce vzniklo i památeční foto vhazování pohledů, aby nám případně všichni uvěřili. Vrátili jsme se do Birdnestu pro věci a zavolali si Uber na letiště.

Akce vhazování pohledů
do odpaďáku

Přijela obrovská Toyota Hilux, pick-up. Naházeli jsme batohy na korbu a doslova naskočili (podlaha byla snad metr vysoko). Řidič byl strašně ukecaný a pohodový pán, který se ptal, kde všude jsme byli a obratem vysvětloval, proč jsme tam neměli jezdit a že v Malajsii jsou daleko hezčí a neturistická místa. Dokonce nám je i našel na Google na mobilu. Vysadil nás na letišti KLIA2. Tady jsme si smutně dali rozlučkovou kávu v kavárně, kterou nám pan řidič doporučil. Potom proběhlo loučení s kapesníky (doslova 😀), Jíťa s Honzou pokračovali na Flores a my letěli zpátky do Bangkoku. Let proběhl v pohodě, dorazili jsme na Don Mueang Airport a hned chytili autobus A4, který jel k našemu ubytování (opět Thara House, stejně jako poprvé v Bangkoku). Tam jsme se dostali kolem osmé večer, takže jsme jen hodili věci na pokoj a hned vyrazili omrknout noční život. Zde není o čem diskutovat - pokud chcete zažít noční život v Bangkoku, tak musíte bezpodmínečně zavítat na Khaosan Road. Mekka večírků, sídlo neřesti, turistické peklo...nazvěte to jak chcete, ale zažít to prostě musíte! Večer a v noci se tato necelého půl kilometru dlouhá ulice a přilehlé uličky mění na neskutečně obrovský hlučný vír hudby, tance, alkoholu, národností, prostitutek, transvestitů a zmatku. V prvním okamžiku vám poklesne čelist, protože nechápete, kde jste se ocitli a co se děje.

Pařba v Bangkoku!!

Obrovské davy tancujících místních i turistů, otevřené bary se řvoucí hudbou po obou stranách, stánky s jídlem / oblečením / tetováním / atd., prostitutky, lady boyové, nahaněči zvoucí na kyblík vodky nebo ping-pong show...prostě neskutečné. My jsme si tuhle ulici prošli asi 4x tam a zpátky, dali si pár piv, vyfotili se s různými lidmi a opravdu si tu atmosféru užili. Odcházeli jsme kolem jedné hodiny, to už byli většinou bílí turisté dost opilí a přestávalo se nám tam líbit. Ale zážitek to byl mimořádně silný, při návštěvě Bangkoku to nesmíte vynechat 😀. Cestou zpátky jsme ještě u jednoho stánku probudili kuchaře a dali si extra levný (a extra hnusný) Pad Thai s jarními závitky. Naprosto grogy jsme upadli do komatu někdy před druhou hodinou ráno.

PS - konečně jsme ochutnali i syrový durian. V Thajsku, Malajsii i Indonésii mu říkají King of fruit a že prý "smells like hell, tastes like heaven". Není to pravda. Chutná úplně stejně jako smrdí. PŘÍŠERNĚ.

Náměstí Merdeka

Obě dominanty KL pěkně pohromadě

Loučení na letišti

Začátek Khaosan Rd. kolem 9 večer

Hosteska (asi chlap 😀)

Wolverine!!!

Štětky

Místňačka (ne štětka)

Ochutnávka durianu 1

Ochutnávka durianu 2

Malajsie - Kuala Lumpur, díl první

Pátek 29.9.2017

Zpět v civilizaci

Malé letadlo...

Loď měla odjíždět v 8:00 od mola před chatkami, tak jsme dali 

budík na 7:00. Dobalili jsme poslední věci, odevzdali klíče a šli na molo, kde už pár lidí čekalo. Lodí přijelo několik, ta naše asi v 8:10. Byla jiná než ta, se kterou jsme jeli předtím. Tahle vypadala pomaleji. Naskládali jsme se dovnitř, tentokrát se tam objevili místo Italů Rusové. Situace byla naprosto stejná - sety kufrů, poslední móda, jedna měla dokonce jehlové podpatky (super na chození v písku 😀). Jízda byla znatelně pomalejší a klidnější, asi to bylo i tím, že loď byla o něco větší a těžší. Jakmile jsme dorazili do přístavu v Besutu, hned jsme se rozdělili. Jíťa a Honza totiž jeli do Kuala Lumpur autobusem (10 hodin cesty) a my letěli

Opravdu malé...

 z Kota Bharu letadlem. Nestihl jsem říct ani čau a už byli v prachu. Já s Aničkou mezitím hledal nějaký spoj do Kota Bharu.

Pod Petronas Towers

Poměrně rychle jsme se doptali a hned nás jeden pán vedl k
přepážce, kde se kupovaly jízdenky (25 MYR/os). Naskočili jsme do zeleno-bílého minubusu a už to frčelo. Tohle byla asi naše nejrychlejší jízda, cesta zabrala necelou hodinu. Letiště se jmenuje Sultan Ismail Petra Airport (KBR), je poměrně malé, ale celkem moderní. Do odletu nám zbývalo dost času, tak jsme zašli na oběd. Dali jsme si obyčejné nudle se zeleninou, ale každý jiné.
Ty moje hrozně smrděly, bylo v nich asi kvašené zelí. Chuťově dobré, ale zápach hrozný. Každopádně, hlad je hlad a když už jsem to zaplatil, tak jsem to taky snědl 😀. Let měl být s Malaysia Airlines (to jsou ty, co ztrácejí letadla), ale nakonec nám na tabuli svítilo naše číslo letu s úplně jiným dopravcem. No, jsme už zvyklí na ledacos, tak nás to ani nepřekvapilo. Dopravce se jmenoval Firefly a přiletělo to nejmenší letadlo, kterým jsme kdy letěli. Pro zvědavé - bylo to ATR-72-500. Bylo to poprvé, co jsme do letadla nastupovali z ranveje rovnou do dveří a já se musel sehnout, abych se nepraštil do hlavy. Celý let jsme bedlivě sledovali vrtule, jestli se točí. Naštěstí jsem si až teď při psaní našel, jak hodně tahle letadla padají, takže se bojím zpětně😀. Do Kuala Lumpur trval let asi

Menara Tower

hodinku a my přistáli na menším letišti Sultan Abdul Aziz Shah Airport (SZB) a zmateně hledali, kde to sakra jsme. Naštěstí tam byl stánek Grab (asijská obdoba Uberu) i s obsluhou. Funguje to tak, že na letišti je týpek, který vám pomůže objednat auto a venku stojí další, který vás k autu nasměruje. My neměli ani tu appku nainstalovanou, takže nám auto objednal ten týpek uvnitř na svůj telefon a pak poslal printscreen slečně venku. Ta si nás odchytila a nasměrovala nás do auta. Zákaznické
reference asi opravdu fungují, protože řidič se nás ptal i na to, jestli se může napít, aby nám to nevadilo. Jízda byla naprosto v pohodě a zastavil nám hned na rohu před Birdnestem, kde jsme spali první noc v KL. Ubytovali jsme se, zavolali si Uber a vyrazili do centra. Cíl byl jasný - Petronas Towers. Řidič se propletl hustým provozem a vyložil nás kousek od cíle. Jelikož Petronas měří skoro 500 metrů, jsou vidět skoro odevšad a nejde je minout. Je to skutečně impozantní stavba, člověk si tu velikost uvědomí, až když stojí pod nimi. Chtěli jsme se samozřejmě jít podívat nahoru, bohužel ale vstupné stálo 85 MYR/os, což bylo pro nás opravdu hodně. Navíc, zaplatit takové peníze jen za výhled... Tak jsme to oželeli, vyfotili se pod věžemi a šli se toulat dál. Asi za 1,5 kilometru se před námi tyčila Menara TV tower. Stojí na vrcholku kopce v parku, tak jsme si udělali výlet a prošli se až k ní.

Klídek v Birdnestu na terase

Zrovna tam probíhala nějaká akce (nezjistili jsme jaká), všude spousta lidí, stánků a dokonce z vrcholku věže skákali parašutisté. Samozřejmě, když jsem nahoru namířil foťák, tak skákat přestali 😀. Chtěli jsme se mrknout nahoru, ale kupodivu vstupné bylo ještě dražší než na Petronas - 105MYR. I tento výlet jsme oželeli a vraceli se cca 2 km pěšky do China Town, kde jsme bydleli. Cestou nás přepadl hlad, takže jsme hledali něco k jídlu. Já měl chuť na různé věci na špejlích - olihně, pavouky, žáby, atd. Nicméně i toto bylo celkem nad náš rozpočet, takže volba padla usedle na obyčejné nudle s krabí masem a rýži s krevetami. Po večeři jsme cestou domů náhodou narazili na superlevný obchod s pivem, cena byla asi poloviční. Koupili jsme 4 kousky a vanilkové doutníky na večer. Pak už jsme jen vegetili na terase v Birdnestu a čekali na Jíťu a Honzu. Ti se museli ubytovat jinde, protože Birdnest byl plný. Ale dorazili, takže jsme si mohli spolu dát pivko a doutník. Spát jsme šli kolem 11 po celkem příjemném dni.

Petronas Twin Towers

Vchod do Petronas

Moderní zelení město

Hinduistický chrám v China Town

China Town

Obyvatel terasy v Birdnestu

Malajsie - Perhentian Islands, díl třetí

Středa 27.9.2017

Hledá se Nemo

Rawa island

Předchozí den jsme domluvili další šnorchovací výlet, tentokrát trochu dál od Kecilu a Besaru. Mělo to být u vzdálenějšího neobydleného ostrůvku Rawa. Odjezd byl v 10 ráno z mola před chatkami, takže jsme se mohli v klidu vyspat. Dali jsme si sraz v 9 u Jíti a Honzy, abychom mohli zneužít jejich varnou konvici – takže snídaně opět nudle a kafe 3v1. V 10 na nás u mola čekal člun, ale tentokrát už jsme nejeli sami. Ještě s námi jela rodinka s asi 10 letou dcerou a jedna starší paní. Vyrazili jsme směrem na

Napoleon

volné moře a jeli asi 20 minut, než se před námi objevil malý ostrůvek Rawa. Bohužel, na dnešek si asi výlet domluvilo dost lidí, protože před ostrovem bylo zakotveno asi 10 dalších člunů. Kapitán nás upozornil, že tady kolem ostrova můžeme vidět „Napoleon fish“, což jsou velké ryby s divným tvarem hlavy, takže vypadají jako Napoleon v klobouku (pozn. - jednalo se o Pyskouna vlnkovaného). Naskákali jsme do vody a plavali kolem pláže. Po chvíli plavání směrem od ostrova jsme narazili asi na dvě nebo tři. Byly opravdu velké, něco kolem metru na délku a celkem vtipně vysoké. Vypadaly jako taková malá mořská hranatá dodávka. Voda kolem ostrova byla celkem mělká, místy byl celkem problém plavat nad korály, protože dosahovaly až k hladině. Já na to doplatil, protože mě vlny zanesly nad jeden takový korál a já si o něj odřel nohu. Nic hrozného, ale lákat žraloky jsem v úmyslu určitě neměl 😀. Po půl hodince jsme ostrov objeli ještě z druhé strany. Tam to vypadalo dost podobně, nic zajímavějšího jsme tam neviděli. Další zastávka byl druhý malý ostrůvek nedaleko, který se jmenoval Burung Kecil (v překladu „malý pták“). Tady se podmořské dno dost změnilo, bylo barevnější a hlavně plné sasanek. Po bližším prozkoumání se ukázaly ryby, které se v nich

Nemo!

schovávaly. Konečně jsme našli Nema! Bylo jich tu plno, v každé sasance tak dva, tři, někdy i čtyři. Navzdory své velikosti jsou dost stateční. Jakmile se k nim potopíte, tak dělají výpady proti vám, aby vás odehnali. Mě soustavě útočili na kameru, když jsem se snažil fotit. Do vody s námi skočil i kapitán z lodi a plaval s námi. Potápěl se až na dno a ukazoval nám prstem, kde je co zajímavého. Jíťa ho dokonce natočila, jak s napíchnutou rybou na klacku láká ze skrýše velkou murénu. Bylo vidět, že celý život strávil na ostrově a na moři. Plaval jako ryba a pod hladinou vydržel neuvěřitelně dlouho. Každopádně to bylo super, protože nás upozornil na věci, kterých bychom si asi ani nevšimli. Dál jsme pak plavali sami, až už to začalo být trochu nebezpečné. Dál od mělčiny začínaly být už docela vlny a my se báli, abychom se nerozplácli o útesy u ostrova. Raději jsme to otočili a plavali zpátky k lodi. Poslední zastávkou dne byl Lighthouse. Zastávka byla zajímavá tím, že není u žádné pevniny. Maják stojí na betonových pilířích na moři, hloubka cca 10 – 15 metrů a celkem slušné vlny. Docela rozdíl oproti dosavadnímu šnorchlování kolem ostrovů, kde byla hloubka tak maximálně 5 metrů. Pořád mi v hlavě zněl ten hudební podkres z Čelistí a čekal jsem, odkud se vynoří žralok. Kromě toho to bylo ale super, plavala tam hejna ryb. Po návratu do člunu nás překvapila ta starší paní, co jela s námi. Slyšela nás se bavit a česky se nás zeptala, odkud jsme 😀. Sama je prý z Brna, ale už dlouho žije v USA. Je zajímavé, že i když jsme strašně malá

Romantika

země, tak máme stopu opravdu po celém světě...  Vrátili jsme se kolem jedné, poděkovali kapitánovi a šli si dát sprchu. Anička si včera spálila zadek, tak si dnes pro jistotu vzala i kraťasy, aby to nebylo horší. Fungovalo to – zadek si nespálila, zato si spálila stehna tam, kde končily kraťasy 😀. Nezdá se to, ale celé dopoledne šnorchlování dokáže člověka opravdu unavit. Svorně jsme všichni usnuli a dali si šlofíka do 17:00. Potom proběhl kávový dýchánek se sušenkami a šlo se na večeři. Volili jsme pořád stejnou restauraci, hlavně kvůli ceně. Když říkám restauraci, tak myslím plastové stoly a židle venku na písku, což je paráda. Jedli jsme u zapadajícího slunce, které se zrcadlilo v moři, hotová romantika. Den byl završen opět kartami a rumem. Jelikož alkohol je víceméně všude v Asii drahý, tak jsme koupili jen třetinku. Hrálo se prší a pít mohli jen první dva, co vyhráli kolo. Byli jsme dost unavení a spát jsme šli dost brzo, asi v deset.

Čtvrtek 28.9.2017

Relax

Medůza

Na dnešek nebyl domluven žádný plán a upřímně řečeno, nějak jsme si všichni chtěli trochu odpočinout. Jíťa s Honzou jsou po těch měsících na cestovatelské vlně zvyklí, ale pro nás to bylo hrozně unavující. Zvlášť po těch předchozích hektických dnech plných přesunů, plánování a podobně. Předtím jsme trávili maximálně jednu/dvě noci na jednom místě a tak pro nás byla změna být víc dní na jednom místě. Navíc na ostrovech plyne čas tak nějak pomaleji, všechno je v klidu, je tam ticho, žádná auta... na odpočinek ideál. Jíťa s Aničkou si šli půjčit šnorchly a ještě prozkoumaly vodu kolem naší pláže. Viděli znovu želvy a dokonce i medůzy – naštěstí včas uprchly 😀. My s Honzou jsme se váleli každý ve své chatce a odpočívali. Já si pustil na mobilu Top Gear, zkouknul dva speciály a čekal na Aničku. Další den jsme plánovali odjet, a tak se musela domluvit přeprava zpátky na pevninu. Večeři jsme si dali v naší oblíbené restauraci a opět koupili třetinku rumu. Tradičně se hrálo prší podle pravidla, že první dva pijí, třetí si dá brambůrek a čtvrtý míchá karty. Hra se nám rozjela a my šli dokoupit ještě jednu třetinku. Zkrátka, produktivní den.

Nemové

Potápěč 1

Potápeč 2

To je hejno!

Všechno barevné

Sasanky

Podmořské selfíčko

Vítězný lok 😀

Malajsie - Perhentian Islands, díl druhý

Úterý 26.9.2017

Žraloci, želvy, rejnoci a hadi

Naše chatka (omluvte kvalitu)

Nabídka výletů

Kupodivu jsme spali až do půl 11, protože na ostrově byl neuvěřitelný klid. Vykopali jsme se z postele, posnídali instantní nudle, kafe 3v1 a začali balit. Měli jsme se stěhovat do slíbených chatek. Šli jsme se tedy zeptat a zatím byla uklizená a volná jen jedna. Při té příležitosti rovnou padl dotaz na šnorchlovací výlet. Slečna z recepce nám rozpačitě sdělila, že výlety se zamlouvají den předem. Na dnešek plánovaný nebyl a tudíž nemá nikoho, kdo by s námi jel. Zklamaně jsme si šli hodit věci do jedné chatky a přemýšleli, co budeme dělat. Za chvíli slečna přiběhla, že prý sehnala týpka, co nás na ten výlet vezme. Domluvili jsme si spicha ve 2 hodiny u recepce a těšili se na potápění. Mezitím jsme zaskočili do stejné restaurace jako včera na lehký oběd. Potom jsme dostali klíče i od druhé chatky a konečně jsme byli plně ubytovaní. Ve dvě na nás čekal kapitán s malým motorovým člunem a se šnorchly. Ploutve prý nepotřebujeme, protože tam nejsou žádné proudy. Měli jsme plavky a tričko, abychom se vyhnuli spálení a vzali jsme samozřejmě i kamery. První zastávka byla Fish garden, místo opravdu plné ryb. Naskákali jsme do vody a rozplavali se všemi směry. Nádherné korály, barevné ryby, průzračná voda, prostě paráda. Já po chvíli zahlédl na dně rejnoka, ale nestihl

Hrozně moc ryb

jsem ho vyfotit (jen se mi mihnul na videu). Kapitán nás nechal ve vodě asi půl hodiny a pak mával, ať se vrátíme. Jíťa mu řekla, že viděla na korálech hada, jestli je nebezpečný. Týpek se zamyslel a zeptal se, jestli byl bíle nebo žlutě pruhovaný. Pak se zasmál a řekl, že je to fuk, oba jsou smrtelně jedovatí (doslova "veeeeery venomous"). Když si jich ale prý člověk nevšímá, tak je to OK. Tím nás samozřejmě uklidnil (hlavně Jíťu 😀). Další zastávkou byl Shark point. Ptali jsme se ze srandy, jestli tam jsou fakt žraloci a sranda nás přešla. Jsou. Ale žádný strach, jenom "black fin" žraloci (pozn. - jednalo se o žraloka černocípého), kterému se zde přezdívá "stupid shark". Tento druh dorůstá průměrně 1,5 - 2 metrů. No, co se dalo dělat. naskákali jsme znova do vody, nasadili šnorchly a jali se hledat žraloky. Dalo to práci, ale pár se jich ukázalo. Nejmenší žraločátko mělo tak 30 centimetrů, největší táta žralok cca ty 2 metry. Docela to budilo respekt je vidět kousek od nás, ale byli dost plaší. A hrozně rychlí. Podařilo se mi vyfotit jednu mizernou fotku, jinak nic... ale zážitek super. Po půl hodině jsme se vyškrábali zpátky do člunu a jelo se dál. Čekalo nás setkání s karetami obrovskými, které se připlouvají do teplých vod kolem ostrova napást mořské trávy. Plavali jsme kolem lodi a kapitán na nás zavolal vždy, když nějakou zahlédl při vynoření. Želvy vydrží pár minut u dna a pak se vynoří nadechnout. Pod námi se nezdály tak velké, ale když se kolem nás vynořovaly, tak nám spadla čelist (ne doslovně, měli jsme v puse šnorchl 😀). Některé měly na délku určitě přes metr, byly prostě

Kareta spásající trávu

 ohromné. Vůbec si nás nevšímaly, takže jsme mohli v klidu fotit. Samozřejmě se na želvy nesmí sahat, ale bohužel to někteří bezohlední turisté porušují 😒. Půlhodinka uplynula a my jeli na poslední zastávku, Turtle beach. Na této pláži karety kladou vajíčka a líhnou se zde malé želvičky. Teď tu samozřejmě žádné nebyly, ale před pláží jsou krásné korálové útesy a spousta ryb. Po návratu jsme poděkovali kapitánovi a vrátili se do chatek. Další plán byl jasný - sprcha, večeře, koupit rum, sednout na verandu a hrát karty. Dostali jsme se jen přes první 3 body a když jsme se chystali rozdělat třetinku rumu, tak došla Češka, se kterou jsme se potkali v přístavu. Pozvala nás na scrabble k nim do chaty. Sice jsme se těšili na rum, ale ze zdvořilosti jsme přijali a šli se k nim podívat. Bydleli v luxusních

Žralok černocípý

chatkách kousek od nás - luxusní znamenalo opravdu luxusní. Posadili jsme se v obýváku, rozložili scrabble a my s Honzou jsme se snažili nenechat se rozptýlit outfitem naší hostitelky, který toho více odkrýval než skrýval. Její přítel byl z Austrálie, takže jsme se bavili i o životě tam (zkráceně řečeno, všechno, co roste/žije je jedovaté a snaží se vás to zabít 😀). Po jedné hře jsme se omluvili, že na nás doléhá únava z potápění a vrátili se zpátky do našich low cost chatek. Pravda byla, že nám slečna nebyla příliš nesedla, nebyla zkrátka naše krevní cestovatelská skupina. Pro zajímavost cituji Aničku - tedy větu z jejího deníku: "Ze zdvořilosti jsme tam zašli na jednu hru (bez rumu) a protože nám nebyla moc sympatická, vymluvili jsme se na únavu a šli pít rum a povídat" 😀. Čas nám u karet a rumu rychle uběhl a do postele jsme se dostali až kolem jedné.

Banánovník před chatou

Kareta zblízka

Mořská okurka (my tomu říkali ho*no)

Hotový lovec perel...

Korál

Korál